Genesis 38

Juda a Támar

1V té době se stalo, že Juda
Pozn. 71 v tabulce na str. 1499
odešel od svých bratrů a uchýlil se až k adulamskému
2Pa 11,5.7
muži
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
jménem Chíra.
2Juda tam spatřil dceru kenaanského muže
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
jménem Šúa. Vzal si ji za ženu a vešel
6,4p; Sd 16,1
k ní.
3Otěhotněla a porodila syna. Juda mu dal jméno Ér.
46,12; Nu 26,19
4Pak znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ónan. 5A ještě znovu porodila syna a dala mu jméno Šela. ⌈Bylo to
n.: Juda byl
v Kezíbu,
[snad totožné s Akzíb (Joz 15,44), 5 km západně od Adulamu; srv. mužové Kózeby (jiná forma jména) v 1Pa 4,21n]
když ho porodila.

6Pak Juda vybral
h.: vzal; 21,21; 24,3; 28,2
pro Éra, svého prvorozeného, ženu
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
jménem Támar.
7Ale Judův prvorozený Ér byl zlý
13,13; 2Pa 33,6
v Hospodinových očích a Hospodin ho usmrtil.
1Pa 2,3
8I řekl Juda Ónanovi: Vejdi k ženě svého bratra a splň vůči ní švagrovskou povinnost;
Dt 25,5
vzbuď svému bratru potomka.
9Ónan věděl, že ten potomek nebude patřit jemu, proto když vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl
h.: ničil / mařil
semeno na zem, aby nedal potomka svému bratru.
10To, co
Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
páchal, bylo v Hospodinových očích zlé. Proto usmrtil i jeho.
11Juda pak řekl své snaše Támaře: Usaď se jako vdova v domě svého otce, dokud nevyroste můj syn Šela. Říkal si však: Aby také on nezemřel jako jeho bratři. Támar tedy šla a usadila se v otcovském domě.

12Uplynulo mnoho dní
h. Rozmnožily se dny; srv. 1S 7,2
a Judova žena, dcera Šúova, zemřela. Když se Juda utěšil,
Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
šel se svým adulamským přítelem Chírou ke
participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
střihačům svých ovcí do Timny.
Joz 15,10.57
13Támaře bylo oznámeno: Hle, tvůj tchán
Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
jde do Timny stříhat
31,19
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
ovce.
14Odložila
h.: Odstranila / odňala ze sebe
tedy své vdovské šaty, zakryla se závojem,
24,65; v. 19†
úplně se zahalila a posadila se u vstupu do Énajimu,
v Joz 15,34: Énam
který je na cestě do Timny. Viděla totiž, že Šela vyrostl a ona mu nebyla dána za ženu.
15Juda ji spatřil a považoval ji za
participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
nevěstku, protože měla zakrytou
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
tvář.
16Naklonil se k ní u cesty a řekl: Pojď,
imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
chci k tobě vejít.
v. 2
(Nevěděl totiž, že je to jeho snacha.)
Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
Odpověděla: Co mi dáš, když ke mně vejdeš?
17Řekl: Pošlu kůzle ze stáda.
Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
Odpověděla: Dej však zástavu, než je pošleš.
18Řekl: Jakou zástavu ti mám dát?
Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
Odpověděla: Svůj pečetní prsten,
Jr 22,24; Ag 2,23
šňůrku
n.: se ()šňůrkou; [tj. se š., na níž byl pečetní prsten upevněn]
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
hůl, kterou máš
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
ruce. Dal jí to, vešel k ní, a ona s ním otěhotněla.
19Pak vstala,
Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
odešla, odložila
v. 14p
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
závoj a oblékla si vdovské šaty.

20Juda pak poslal ⌈svého adulamského přítele s kůzletem,⌉
h.: kůzle z koz v ruce svého přítele Adulamity
aby vzal
Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
od té ženy zástavu, ale nenašel ji.
21Vyptával se mužů v tom místě: Kde je ta chrámová nevěstka,
[Chíra používá odlišný, „přijatelnější“ výraz, jelikož chrámová prostituce byla v Kenaanu na vyšší sociální úrovni]; Dt 23,18; Oz 4,14
která byla v Énajimu u cesty?
Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
Odpovídali: Žádná chrámová nevěstka tu nebyla.
22Vrátil se k Judovi a řekl: Nenašel jsem ji. Také muži v tom místě říkali, že tam žádná chrámová nevěstka nebyla. 23Juda řekl: Ať si to vezme; jen abychom nebyli v pohrdání.
Př 18,3
Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
Vždyť jsem to kůzle poslal, ale tys ji nenašel.

24Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: Tvá snacha Támar se dopustila smilstva, a hle, také je ze smilstva těhotná. Juda
Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
odpověděl: Vyveďte ji, je upálena.
Lv 21,9
25Když ji vyváděli, vzkázala svému tchánovi: Jsem těhotná s mužem, kterému patří tyto věci. A 
Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
pokračovala: Prozkoumej,
37,32
imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
prosím, komu patří tento ⌈pečetní prsten,⌉
dle var.; ve v. 18 m.; zde TM: f.
šňůrka
dle var.; TM: pl; v. 18p
a tato hůl.
26Juda to prozkoumal a řekl: Je spravedlivější než já,
1S 24,17
neboť jsem ji nedal svému synu Šelovi. A už ji znovu nepoznal.
4,1p
27Když nastal čas jejího
infinitiv konstruktivní (vázaný)
porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata.
srv. 25,24—26
28Stalo se, když rodila, že jedno
Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
vystrčilo ruku. Porodní bába vzala karmínový provázek, přivázala mu ho na ruku a řekla: Toto
perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
vyjde první.
29Avšak když vtáhl
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
ruku zpět, hle, vyšel jeho bratr. Řekla: Jakou trhlinu jsi pro sebe protrhl? I dali mu jméno Peres.
[tj. Trhlina; stal se Davidovým předkem (Rt 4,18—22; Mt 1,1—6)]
30Potom vyšel jeho bratr, který měl na
jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
ruce karmínový provázek. Jemu dali jméno Zerach.
[tj. Rozbřesk]

Copyright information for CzeCSP